Zabijáci u vás doma : vodu vstřebávají povrchem svého těla

• Jaké škodliviny na nás v domácnosti číhají?
• Jaké potíže nám mohou způsobit?
• Co jsou vlastně zač?
• Jak proti nim můžeme bránit sebe a svou rodinu?
• Pár užitečných rad na závěr

Na tyto otázky odpovíme zde. I když jak se může zdát mnoho z vás jistě ví, že náš armádní repelent je ideální na outdoor aktivity, ale další pozitivní stránkou tohoto prostředku je i dlouhotrvající ochrana a to 21 až 90 dní po nástřiku prostoru, materiálu podle typu zakoupené koncentrace army repelentu. U vyšší koncentrace (extreme) je prokázána ochrana na oděvech i déle než 1 rok, díky máčení po dobu 6-8 hodin v lázni varianty extreme. U tohoto typu impregnace je ochrana oděvů 25 až 50 oprání v pračce jak uvádí armádní manuál a koneckonců i štítky na originálních maskáčích americké armády od ACU po OCP škorpion.Touto impregnací se však zde zabývat nebudeme, protože jsme ji již zmínili v minulých článcích.

Aktuálně nabízíme dvě varianty a to Vietnam US Army repelent s konc. od 0.6 do 0,9% a variantu Extreme která má  1,5 až 2 %.

Naši členové a zákazníci, kteří u nás nakoupili během tohoto roku mají stále nárok na slevu -13% po zadání kupónu do konce roku 2022.Tuto výhodu můžete získat i vy kdo jste na našem e-shopu poprvé, zakoupením jedné z variant.

Lékařka Haindlová jako opatření proti roztočům doporučuje především důkladné vyčistění lůžka, použití spreje na hubení roztočů a praní lůžkovin každé tři týdny.

Bavíme se o miniaturních parazitech roztočích.

Roztoči (Acari) jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Obecně jsou velmi malí (80 μm–1 mm), některé druhy však dosahují délky až 2 cm. Mezi pavoukovci jsou výjimeční způsobem obživy – zatímco všechny ostatní řády se živí dravě, mezi roztoči nalezneme i saprofágy a parazity. Mnoho lidí trpí různými alergiemi, hlavním alergenem domácího prachu jsou právě roztoči. Roztoči a jejich výměšky představují pro alergiky a přecitlivělé osoby velké zdravotní riziko. Roztoče nacházíme v kobercích, čalouněném nábytku, plyšových hračkách a především v našem lůžku a lůžkovinách, kde mají ideální vlhkost, teplo a dostatek obživy. Roztoči se živí z 85 % kožními šupinami, ale také plísněmi, bakteriemi a kvasinkami. A zdrojem přísunu vody je pro ně okolní vlhkost. Roztoči vodu nepijí, ale vstřebávají ji povrchem svého těla. Dospělí roztoči D. pteronyssinus a D. farinae přežívají za vhodných podmínek několik týdnů. V tomto časovém období se páří 3×–4×. Jsou sexuálně dimorfní (oboupohlavní). Samička za svůj život naklade 40–80 vajíček. Než dosáhne nový jedinec dospělosti a pohlavní zralosti, prochází pěti stádii: vajíčko, larva, protonymfa, trionymfa, dospělý jedinec. Tento vývojový proces trvá 23–30 dní.

Věda, která se zabývá studiem roztočů, se nazývá akarologie.

Taxonomie

Vzhledem k druhové, ekologické a morfologické rozmanitosti je taxonomie roztočů složitá a prošla četnými taxonomickými revizemi a patrně jimi bude procházet i v budoucnu po dalších fylogenetických analýzách. Analýzy ukazují na monofyletismus roztočů a pavoukovců.^[1]

Popis

Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů. Typicky dosahují velikosti od 0,1 do 20 mm. Jejich chelicery jsou tříčlánkové a klepítkovitě zakončené nebo pouze jehlicovité. Často u nich dochází k redukci nohou, takže u nich neplatí, že jich musí mít striktně osm (existují i druhy roztočů, které mají jen dva páry nohou – např. vlnovníkovci).

Vývoj

Roztoči prodělávají nepřímý vývoj. Z vajíčka se líhne larva, která má tři páry nohou, zpravidla nemá vzdušnice a průduchy a dýchá celým povrchem těla. Po prvním svlečení se objevuje čtvrtý pár nohou a vzdušnice (pokud se vzdušnice vyskytují i u dospělců daného druhu). Roztoč se po prvním svleku označuje jako nymfa a může se svlékat ještě dvakrát, takže mohou vznikat tři stupně nymf – protonymfa, deutonymfa a tritonymfa. U nymf se zpravidla ještě nevyskytuje pohlavní otvor, který se vytváří u dospělce až po svlečení posledního stupně nymfy. U několika druhů je známa partenogeneze nebo ovoviviparie.

Význam

Mezi roztoče patří řada obtížných parazitů živočichů, rostlin i člověka. Roztoči způsobují parazitární onemocnění (parazitózy), jako je například sarkoptóza, cheyletiellóza, demodikóza (trudníkovitost). Mnoho druhů žije synantropně, mnoho druhů dravě či saprofágně. Někteří roztoči mohou být mezihostiteli cizopasníků hospodářských zvířat. Jiné druhy jsou užitečné, protože jsou půdotvorci nebo dravci – přirození bioregulátoři. Roztoči, vyskytující se v obytných prostorách, a jejich výkaly jsou častými původci alergií (alergeny).^[2]

Roztoči v Česku

Na území Česka se vyskytují čtyři podřády:

• Čmelíkovci (Mesostigmata): Mají stigmata při kyčlích druhého páru nohou, nebo při předním okraji druhého páru nohou. Většinou jsou vybaveni klepítkovitými chelicerami a mají pohyblivé kyčle nohou.
  • zástupci: čmelík kuří (Dermanyssus gallinae), kleštík včelí (Varroa destructor), čmelíkovec ptačí (Ornithonyssus sylviarum)^[3], Typhlodromus pyri, Typhlodromus vulgaris
• Klíšťatovci (Metastigmata): Stigmata jsou za čtvrtým párem nohou, kyčle jsou nepohyblivé. Ústní ústrojí je přizpůsobeno parazitickému způsobu života – sestává z hypostomu se zpětně postavenými zoubky a z chelicer, jež jsou rovněž v koncové části ozubené.
  • zástupci: klíště obecné (Ixodes ricinus), Hyalomma marginatum, klíšť lužní (Haemaphysalis concinna), klíšťák holubí (Argas reflexus), piják lužní (Dermacentor reticulatus)
• Sametkovci (Prostigmata): Kyčle nohou jsou plně včleněny do kutikuly břišní strany těla. Tento podřád je různorodý, takže se dále dělí na několik skupin:
  • Vlnovníci (Tetrapodili) – pouze dva páry nohou, absence očí; například sviluška chmelová (Tetranychus urticae), vlnovník hrušňový (Eriophyes pyri), vlnovník jasanový (Aceria fraxinivora), vlnovník lipový (Eriophyes tiliae), vlnovník ořešákový (Aceria erinea), Aceria anthocoptes, Aceria heteronyx
  • Roztočíci (Tarsonemini) – mají velmi nezřetelné gnathostomum
  • Sametky (Prostigmata) – draví roztoči se stigmaty na bázi chelicer; například dravčík psí (Cheyletiella yasguri), sametka podzimní (Neotrombicula autumnalis), trudník mazový (Demodex brevis), trudník psí (Demodex canis), trudník tukový (Demodex folliculorum)
  • Vodule (Hydrachnellae) – skupina roztočů žijících ve vodě; například Hydrachna, Piona
• Zákožkovci (Astigmata): Kyčle nohou splynuly s povrchem těla, cévní soustava chybí. Dělí se na dvě skupiny:
  • zástupci: zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei)
  • Sladokazi (Acarididae) – dlouhé brvy, měkký povrch těla, dobře patrné gnathostoma
  • Pancířníci (Oribatei) – silná sklerotizace těla, jsou užitečnými půdotvorci (viz edafon).

Roztoči v lůžkovinách a nábytku

Roztoči jsou v lidských obydlích známými a stálými hosty. Živí se organickými zbytky jako šupinky z lidské kůže a pouhým okem jsou pro nás neviditelní. I přes svou velikost však mohou ohrožovat naše zdraví, jelikož jejich výkaly obsahují silný alergen.

„Roztoči jsou jednou z příčin různých onemocnění jako například opakované infekce dýchacích cest, průduškové astma, chronický kašel, chronická rýma s nosní neprůchodností, zánět vedlejších dutin nosních, chronický zánět spojivek, atopický ekzém, kopřivky a vzácněji astmatické záchvaty,“ uvedla pro iDNES.cz lékařka Blanka Haindlová.

K životu potřebují roztoči vlhkost a odumřelé kožní buňky z našich těl. Proto jsou pro ně ideálním místem k životu postele, matrace, polštáře, lůžkoviny, čalouněný nábytek a koberce. Roztoči přežívají a reprodukují se nejlépe právě v matracích a lůžkovinách, neboť vlhkost a teplo lidského těla zde přetrvává až několik hodin.

Bohužel nelze nijak zabránit tomu, aby se roztoči usadili v našich domovech, můžeme však omezit jejich negativní dopad na naše zdraví. Lékařka Haindlová jako opatření proti roztočům doporučuje především důkladné vyčistění lůžka, použití spreje na hubení roztočů a praní lůžkovin každé tři týdny.

„Roztoči se množí se stoupající vlhkostí vzduchu na 60 až 80 procent. Vlhkost vzduchu pod 50 procent roztoči nesnášejí. Optimální teplota je pro ně 25 až 27 stupňů. Mráz a teplota nad 50 stupňů je hubí,“ dodala lékařka.

Chemikálie v podlahových krytinách

Předělávání a vylepšování obydlí je většinou vzrušující a radostná událost, která nám však může přivodit bolest hlavy. A to nejen kvůli stresu ze samotné renovace, ale také pokud si pořídíte nový koberec nebo linoleum.

„PVC v linoleu nebo na rubu koberce totiž obsahuje změkčovadla ftaláty, která se uvolňují do ovzduší a mohou vyvolat bolesti hlavy a nevolnost. Zdravotní problémy však mohou způsobit i chemikálie ve vlasu koberce,“ píše server lifespan.com.

Vlněné koberce se často ošetřují permethrinem i proti molům. Důležitá je koncentrace, permethrin je syntetická organická sloučenina používaná jako insekticid, akaricid a repelent, která může způsobovat nevolnosti a časté bolesti hlavy, ve vážnějších případech pak potíže se sliznicemi či poruchy imunitního systému. EPA (US Environmental Protection Agency) proto nabízíme jen povolené koncentrace max.2%  ke kterým máme přístup.Účinná složka repelentu je schválena od roku 2009 EPA a byla testována již od 70.let za doby války ve vietnamu, studie neprokázali negativní vliv na člověka, vždy se hovoří o “pravděpodobnosti””možnosti”.Permetrinem jsou ošetřovány uniformy i britské armády, které jsou nošeny několik hodin denně, několik dní, roků na pokožce, myslíte si že by to bylo legitimní aby vojsko nosilo oděvy po kterých onemocní ? V USA si můžete nechat oděvy zaslat podle váhy přímo k impregnaci a to zde : https://www.insectshield.com/pages/insect-shield-your-clothes

Rozpouštědla obsažená v lepidlech na koberce mohou vyvolat kašel, bolest hlavy, pálení očí a podráždění sliznic a kůže. Koberce do menších místností není zapotřebí přilepovat celoplošně, bohatě postačí přichytit koberec lepící páskou nebo přitlouct hřebíčky. Pokud se lepení vyhnout nemůžete, vybírejte si lepidla s nízkým obsahem rozpouštědel.

Lékařka Haindlová raději doporučuje koberce z domácnosti úplně odstranit.

„Jednak se tam udržuje velké množství roztočových alergenů a zátěžové lepené koberce obsahují též toxickou látku formaldehyd. Jinak je nutné časté vysávání vysavačem vybaveným hepa filtrem a zdvojenými stěnami sáčků.“

Plísně v koupelně či ve sklepě

Je vaše koupelna, skříň nebo sklep cítit starým plesnivým zápachem? Pak máte co dělat s plísní. Výtrusy plísní se cítí jako doma na vlhkých tmavých místech a v takových podmínkách mohou vyrůst během 24 až 28 hodin. Plíseň se může rozmnožit prakticky na jakémkoli povrchu jako dřevo, bavlna, papír a mnoho dalších.

Plísňové výtrusy mohou způsobit astma a s ním spojené příznaky jako kašel, kýchání, sípání, ucpaný nos nebo rýmu, svědění, slzení očí a ucpané dutiny. Plíseň má obvykle černou, hnědou, žlutou, bílou, růžovou nebo zelenou barvu a většinou roste v kruhových vzorech na zdích sklepa, kobercích, skříních, dveřích, spodcích a zádech nábytku, které stojí ve vlhkých prostorech.

Boj proti plísním je často běh na dlouho trať. Lékařka Blanka Haindlová radí udržovat doma vlhkost vzduchu mezi 40 až 50 procenty a teplotu kolem 23 stupňů. Doktorka Haindlová dále doporučuje pravidelně větrat, a to zejména při vaření, koupání a mytí podlah.

Léky a čistící prostředky

Pokud máte v domácnosti děti, měli byste být zvláště opatrní s uskladněním léků. Některé léky mohou být velmi lákavé pro batolata a děti předškolního věku, jelikož mohou kvůli zajímavému tvaru a barvě vypadat jako bonbony. Léky by nikdy neměly být položeny jen tak na stole, na polici, v kabelce, na nočním stolku či na pracovní desce. Vždy je umístěte na místa, kam děti nemohou dosáhnout, a skřínku uzamkněte.

Rovněž se ujistěte, že všechny lahvičky s léky mají bezpečnostní víčka, která se nedají otevřít pouhým pootočením. Velkou chybou mnohých rodičů je také nazývat některé léky bonbonem, když potřebují, aby je nemocné dítě pozřelo.

V každé domácnosti se nachází mnoho dalších nebezpečných látek, které by v případě polknutí mohly způsobit vážné problémy. Mezi nejobvyklejší produkty, které děti spolknou, patří čistící gely do záchodu, chlor, leštidlo na nábytek, čistící prostředky a odstraňovače rzi.

Většina lidí uskladňuje tyto prostředky pod kuchyňským dřezem nebo pod koupelnovým umyvadlem, ale pravidlem číslo jedna v domácnosti s dětmi je uskladňovat tyto chemikálie na vysokých policích nebo v uzamykatelných skříňkách.